Diskusní setkání
Právnická fakulta zve na vzácnou příležitost diskutovat v předvečer výročí 17. listopadu se dvěma prominentními českými disidenty, Danielem Kroupou a Vítem Pelikánem, kteří se podělí o své osobní příběhy a zkušenosti s bojem proti totalitě. Hosté představí svůj pohled na důležitost zájmu o věci veřejné, občanskou angažovanost a občanskou společnost jako klíčové prvky budování demokracie. Diskuse se zaměří na nenásilné formy odporu proti totalitě, které hrály zásadní roli v boji za svobodu v dobách režimu. V neposlední řadě budou Daniel Kroupa a Vít Pelikán mluvit o budoucnosti demokracie a výzvách, kterým čelíme. Společně se nejen podíváme do minulosti, ale budeme i analyzovat aktuální výzvy, sdílet myšlenky, strategie a příklady pro ty, kdo usilují o pozitivní změny ve společnosti a o zachování demokratických hodnot.
Místa si rezervujte zde: https://forms.office.com/e/ckH0vbUaX6
Vít Pelikán se narodil 19. září 1953 v Olomouci, kde vyrůstal ve vile svého dědečka, akademického sochaře Julia Pelikána. Na střední škole a později na vysoké škole ve Zlíně se pohyboval v hudebním a výtvarném undergroundu. V Olomouci se Vít zapojil do skupiny vydávající samizdatovou knižní edici Texty přátel, rozmnožoval a distribuoval periodika Informace o Chartě 77, Listy a Informace o církvi. Pro jeho činnost ho sledovala a odposlouchávala Státní bezpečnost (StB), opakovaně ho zadržovala, vyslýchala a nasadila na něj několik agentů. Snažil se o podporu politických vězňů - od organizování protestních hladovek po účast na soudních líčeních. Zúčastnil se Národní poutě na Velehradě v roce 1985. V listopadu 1989 organizoval manifestace v Olomouci a zapojil se do Občanského fóra. Po sametové revoluci pokračoval ve své profesi ekonoma.
Daniel Kroupa se narodil 6. ledna 1949 v Praze. Jeho otci hned po únoru 1948 komunisté znárodnili stěhovací firmu a ve vězení neskončil jen díky tomu, že za něj přemrštěnou, tzv. milionářskou dávku zaplatil jeho přítel. V Městské knihovně v Praze později poznal překladatele a básníka Jana Vladislava a zde také poprvé slyšel mluvit Jana Patočku. Po srpnové okupaci v roce 1968 kopal výkopy, nosil babičkám uhlí a statoval u filmu. Nadále navštěvoval přednášky Jana Patočky a Václava Černého a díky své konverzi ke křesťanství se seznámil s okruhem mladých lidí z katolického kroužku Vigilie. Docházel i do několika dalších podobných kroužků, v nichž se potkával například s Radimem Paloušem, Tomášem Halíkem či Zdeňkem Neubauerem, Pavlem Bratinkou a Ivanem Havlem. Podepsal Chartu 77, tím začaly pravidelné výslechy na StB. Po smrti Jana Patočky v roce 1977 se Daniel Kroupa rozhodl, že se bude snažit mezi mladými lidmi udržet myšlení nezávislé na komunistické oficiální doktríně, a založil si vlastní filozofický seminář, kterým do listopadu 1989 prošlo asi padesát lidí. V roce 1989 působil ve vedení Občanského fóra a spoluzaložil ODA. Jako poslanec Federálního shromáždění ČSFR se podílel na přípravě Ústavy ČR. V roce 1996 byl Daniel Kroupa zvolen do Poslanecké sněmovny.