Historie univerzity

Univerzita Palackého v Olomouci je druhá nejstarší univerzita v České republice. Její tradice sahá až do roku 1573, kdy původně jezuitská kolej získává všechna práva jako jiné evropské univerzity. Tato práva jí udělil císař Maxmilián II. Univerzita měla na počátku své historie dvě fakulty, jež se věnovaly výuce svobodných umění a teologických disciplín. Vysokoškolská výuka byla zahájena až tři roky po založení univerzity v roce 1576, kdy Angličan George Warr začal přednášet filozofii. V témže roce se konal i první zápis do univerzitní matriky. Univerzita získala zvuk i v Evropě a její vliv sahal od Moravy a Slezska, přes Polsko, Uhry a rakouské země až do Německa, skandinávských zemí a východní Evropy. V době stavovského povstání byl ovšem jezuitský řád z Moravy vykázán a olomoucká univerzita na čas zanikla. Znovu byla obnovena roku 1621 po potlačení stavovského povstání.

Třicetiletá válka přinesla jedno z nejtemnějších období v dějinách města Olomouce. Město bylo na osm let okupováno švédskými vojsky generála Torstenssona. Město bylo za dobu okupace vypleněno a padly dokonce návrhy, aby bylo zcela srovnáno se zemí. Olomouckou univerzitu připravila švédská okupace o její bohatou knihovnu. V Královské knihovně ve Stockholmu se tak ocitl olomoucký kolektář - kodex vzniklý v roce 1142 ve skriptoriu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka opatřený dedikační iluminací. Za zmínku stojí, že studentem olomoucké univerzity byl také věhlasný generál třicetileté války vévoda Albrecht z Valdštejna.

Po odchodu švédských vojsk se univerzita dočkala svého největšího rozkvětu. Jezuité zahájili rozsáhlou stavební činnost a postupně vybudovali velkolepé barokní objekty pro účely řádu (novou budovu koleje), ale také univerzity (dva konvikty, školní budovu, chrám P. Marie Sněžné, seminář sv. Františka). Na olomoucké univerzitě se úspěšně pěstovala řada vědeckých disciplín, především matematika, fyzika a kartografie i hebrejistika. S univerzitou jsou spjata slavná jména vynikajících vědců např. jezuitského matematika Jakuba Kresy („Euklides Západu"), zakladatele genetiky Gregora Mendela a astronoma Karla Slavíčka, jenž působil ve službách čínského císaře. Astronomii přednášeli jezuité Valentin Stansel a Jan Zimmermann.

Další peripetie vývoje nastaly po zrušení řádu jezuitů na konci 18. století. Zrušením řádu Tovaryšstva Ježíšova v roce 1773 přešlo olomoucké vysoké učení pod státní správu. Postavení Brna jako faktického hlavního města Markrabství moravského, ale i nedostatky v řízení olomoucké univerzity, vedly 24. května 1778 k přemístění moravské univerzity do Brna. Ale již 12. září 1782 byla univerzita dekretem římskoněmeckého císaře Josefa II. přeložena zpět do Olomouce. Zde však byla degradována na tříleté lyceum, neboť císař Josef II. se rozhodl ponechat univerzity pouze ve Vídni, Praze a Lvově. Samostatnou složkou studia se stalo lékařsko-chirurgické studium připravující ranhojiče a porodní asistentky.

Úsilí navrátit do Olomouce plnohodnotnou univerzitu bylo korunováno úspěchem v roce 1827, kdy olomoucký arcibiskup arcivévoda Rudolf Jan, bratr panujícího rakouského císaře Františka I., prosadil povýšení olomouckého lycea na Františkovu univerzitu s fakultami filozofickou, teologickou, právnickou a medicinsko-chirurgickým studiem.

Nástup neoabsolutismu i značný úbytek studentů vedly roku 1851 k uzavření filozofické fakulty, začátkem studijního roku 1855–1856 byla zrušena právnická fakulta, načež rakouský císař František Josef I. zrušil svým dekretem ze dne 17. května 1860 Františkovu univerzitu jako celek. V Olomouci zůstala pouze samostatná teologická fakulta (až do uzavření českých vysokých škol nacisty v listopadu 1939) a dočasně (do studijního roku 1873–1874) medicinsko-chirurgické studium. Historická žezla Františkovy univerzity byla předána k užívání Leopoldově a Františkově univerzitě v Innsbrucku, jež roku 1998 věnovala Univerzitě Palackého kopii rektorského žezla staré olomoucké univerzity.

21. února 1946 byla olomoucká univerzita obnovena pod názvem Univerzita Palackého. Zákonem byly ustaveny čtyři fakulty: bohoslovecká, právnická, lékařská a filozofická. Po čtyřicet let však nebyl zákon zcela naplněn, neboť Právnická fakulta přijala své první studenty až po sametové revoluci. Naopak již v roce 1946 byla do svazku univerzity přijata také Pedagogická fakulta.

Prvním rektorem obnovené univerzity se stal filozof a sociolog Josef Ludvík Fischer. Ten vstoupil do své funkce s velmi pokrokovou vizí, když chtěl v Olomouci vybudovat elitní, světu otevřenou univerzitu. Jeho představy nedošly naplnění díky událostem z února 1948, kdy se v tehdejším Československu uskutečnil komunistický převrat. Následovaly perzekuce vůči akademické obci a byla ohrožena sama existence univerzity. Pro bohosloveckou fakultu měly tyto události fatální následky. Podobně dopadly i reformní snahy, které přinesla 60. léta a hlavně Pražské jaro. Stabilitu a rozvoj univerzity, které se zrodily právě v šedesátých letech, ukončila normalizace, která proti vysokým školám zasáhla velmi tvrdě. Opět došlo k deformaci původních konceptů a obsahu vysokoškolského studia především v humanitních oborech. Toto nešťastné období ukončila až sametová revoluce.